Myslíš si, že démona přivoláš lusknutím prstu? Že se ti na pouhé přání zjeví u nohou a bude tvou osobu uctívat a děsit se tě do poslední kapky esence? Tak na to můžeš rovnou zapomenout. Než přejdeš k vyvolávání démonů, musíš se toho ještě hodně učit.
Roky a roky tvrdé dřiny, studia, fyzického výcviku a rozšíření znalostí a mentální cvičení. A pokud se ti dařilo? Pak možná v jedenácti letech tě nechá mistr vyvolat prvního roztočíka. Tohle není žádná hra. Tohle... to je boj o přežití. A jen ti nejsilnější vyhrávají. Jsi i ty dost silný na to, aby sis poradil se záludností džina, síly ifríta a sekýrováním ze strany starších? Pak přistup blíže a zři, co je povinností každého mága znát a nezapomenout.
PŘIVOLÁNÍ
PŘIVOLÁNÍ
Vyvolávací rituál je ta největší a nejsilnější schopnost,
jakou může mág mít. Cvičí ji už od svého dětství, trénuje ji, aby mohl povolat
silné démony a udržet je pod kontrolou. Přivolání je ta nejdůležitější věc,
kterou mág ovládá, neboť na ní závisí prakticky celý jeho život. Není důležité
znát jen veškeré informace o démonech, je dobré je umět použít v praxi.
Aby bylo možné vyvolat démona a udržet ho pod kontrolou, je
základním prvkem mít nakreslené dva bezchybné pentagramy. Již od ranného věku
jsou učni vedeni k tomu, aby trénovali svůj malířský um, hodiny a hodiny
vytrvalého kreslení, neboť pentagramy nesmí být křivé, nedotažené a vůbec ani
trochu poškozené. Pak naopak má přivolaný démon ve své moci onoho mága a
povětšinou to končí kouzelníkovou smrtí. Je mnoho různých druhů pentagramů, od
těch nejjednodušších, které slibují pouze jeden drobný úkol pro vyvolaného
ducha, až po ty nejsložitější, obehnané různými symboly, které poutají démona z Onoho
světa o to víc a nařizují mu poslechnout pod pohrožením trestu smrti.
Existují různé další věci, které démonům zabrání v podání
si mága. Kouzelníci se rádi obklopují bylinkami, které škodí esenci duchů z Onoho
světa, například rozmarýna a jeřabiny jsou jedny z nejoblíbenějších bylinek
stejně jako máta. Mágové se jimi obklopují na každém kroku a tak se k nim démon
přibližuje s hodně velkým sebezapřením. To samé platí o stříbru a železu,
i zde platí, že duchovi výrazně poškozuje esenci, doslova ji pálí.
Důležitá jsou též povolávací slova. Pokud mág zbabrá i jednu
slabiku, démon se toho chytí jako klíště. Bariéra pentagramu je tak narušena a
démon může uniknout. Skutečně stačí špatně pouhá jedna slabika, nic víc.
Zakoktání? Mág je v háji. Zaměněné písmenko? To samé. Není moc démonů,
kteří by tuto chybičku nevyužili, protože je to příležitost, jak se mága zbavit
a zároveň prchnout zpět do své domoviny. Kdo zaváhá? No… ten skutečně nežere.
Ve chvíli, kdy je démon povolán, musí se mág připravit… na
nejhorší. V okamžik pronesení poslední slabiky, se totiž démon začne
formovat do podoby, kterou si vybere. Na Zemi platí jednoduchý zákon – vše má
svou fyzickou formu, stejně jako démoni. Minimálně na první rovině ano, na těch
dalších můžou brát svou děsuplnou podobu, ze které by se jednomu zvedl žaludek.
Ne, skutečně by nevyhráli cenu největších krasavců široko daleko. Většina z nich
má až příliš mnoho chapadel na to, aby to jednomu bylo příjemné. Dle úrovně
síly magie si může vybírat z různé škály podob. Začátky bývají těžké,
proto není divu, že se buďto formují do lidské podoby – nezáleží na pohlaví,
jak démon tak démonka se mohou proměnit v to opačné – nebo do zvířecí. Časem
mohou svou podobu ozvláštnit a dokonce si vytvářet i svojí vlastní, která je
napadne. Proužek dýmu, černočernou tmu, nebo jen dvě pomrkávající oči. Démoni
od V. úrovně výše si mohou svou podobu porůznu více či méně tvarovat, od VI. úrovně
výše pak mohou sáhnout do hloubky své fantazie.
Právě děsivé podoby jsou tu od toho, aby mága vystrašily a on? Udělal chybu. Osudovou chybu, která by během chvíle znamenala jeho smrt. Nejen, že démoni dokáží užít fantazie a zjevit se před kouzelníkem jako odporná chapadlovitá příšera s temnýma očima. Též k tomu užívají i zvuky. Proto jsou mladí učňové celí diví, když mají pocit, že jim po stěnách tápe neviditelná ruka, zpod postele se ozývá skřípání nehtů, dveře se pomalu otevírají a zase zavírají. Ti ještě lepší dokonce dokáží i na malý moment změnit teplotu v místnosti na šílené vedro nebo naopak příšernou zimu, až jeden jektá zuby. Co je však horší? Pokud démon tak donutí učně utéct z pentagramu. Stačí i drobné přešlápnutí, jednoduché rozmazání linie a v ten moment se démon vrhá na svou kořist, aby si smlsnul na jeho tělesné schránce, co jen trošku posílí magickou esenci jeho těla. Za žádných okolností tedy mág nesmí vystoupit z pentagramu, pokud je mu život milý. A že většinou je.
Sám démon ale nemůže opustit pentagram, dokud z něj není propuštěn. Nevězní ho jen tak, ale též mu zabraňuje v útoku na mága. Tedy fyzickém útoku. Jednoduše k němu nepřistoupí a nedá mu facku, neboť v ten moment jeho esence dostane doslova ránu od zaklínadel, kterými je pentagram pojištěn. I ten nejzákladnější, nejjednodušší z nich má pojistky pro tento případ. Pokud to bude zkoušet dál, démonova esence může být narušena takovým způsobem, že zemře. Přesto však je duchovi umožněno z pentagramu vystoupit po příkazu a kouzlu mága. Bezbolestně. Pak mu teoreticky může naplácat na holou.
Třetí zásadní věcí je dát rozkaz tak, aby nebylo možné v něm
najít kličku. Démoni, a zejména pak džinové samotní, jsou velmi prohnané
bytosti, kterým se rozkaz musí specifikovat prakticky do posledního detailu. Stačí
se na chvíli odmlčet a džin? Ten už to bere jako tečku za větou a rozkaz si
vyloží po svém. Proto je třeba dávat dobrý pozor na to, co mág démonovi
přikazuje, neboť se to snadno může obrátit proti němu samotnému.
Pak už mágovi zbývá jediné. Zabránit prozrazení svého
rodného jména démonovi a propustit ho k plnění úkolu a později i ze svých
služeb. Jak jinak než v pentagramu pomocí prouštěcích slov. A může si
blahopřát, že nezemřel.