Image Map
Image Map


22. 2. - Registrace otevřeny!

pátek 27. února 2015

Nyënne Belle Heaton

Nick: Gree | Pravé jméno: Nyënne | Věk: 23 let | Magická úroveň: -
Servírka ve Slug and Lettuce | Člen odboje

Povaha a záliby: Lidi jsou různí. Tací, co jsou spokojeni se stavem věcí, co se snaží držet hlavu skloněnou a nebouří se proti pravidlům, která určují každý jejich krok. Nechávají se sledovat, přicházejí o své soukromí, jsou otroky současné vlády Britského impéria. Pak jsou tu ti, co se bouří. Bouří se příliš na to, aby byli bráni s nadhledem. Podrývají autoritu mocnosti, šlapají na čáry, co jasně vymezují stav věcí. Posunují hranice a obrací je proti těm, kteří je vystavili. Odmítají se podrobit, naopak. Pozvedávají hlavu, hrdí na svou rozhodnost a touhu se bít za ideály, které považují za správné.

Nyënne je přesně tou dívkou, která se odmítá poklonit a být jednou z davu tupých ovcí, které sebou nechávají vláčet rozmary vládních představitelů. Odjakživa patřila k výbojnějším lidem, plebejcům, kteří si nenechávají líbit tresty ani lákavá slůvka, kterými se snažilo vedení impéria podrobit základ svého státu. Byla tou, která by plivla do obličeje takovým, kteří by se toho u ní byť jen pokusili. Nezískali by nic, její důvěru, její skloněnou hlavu, její podrobenou vůli. Její otroctví. Svoboda je přeci důkaz vítězství. Rozhodování se sám za sebe, v tom spočívá síla. A vláda? Ta jí tohle právo, tu možnost brala, svobodu omezovala jako ptákovi, kterému jsou zastřižena křídla, a on ztratil volnost.

Všeobecné pohrdání magií lze krásně vyčíst z půvabného obličeje, který pokaždé ztvrdne při pohledu na mága nebo démona, jenž se před ní odhalí ve své démonické podobě. Nenávist a jisté nadřazení vůči chamtivým lidem, kteří ji neuznávají jako sobě rovnou, ale naopak se snaží podkopat její práva a možnost volby. Se zápalem, který by jí mohla závidět řada démonů, odmítá poslechnout a bojuje proti mágům a vládě jako takové. Drobné krádeže, které leckdy přerostou i v atentáty, co svět zbaví jednoho nebo dvou kouzelníků, touha zarýt jim podpatek hluboko do slabin, aby si jejich „vládci“ uvědomili, že Odboj, kterého je Nyënne věrnou a vytrvalou členkou, je více než skupinka odrostlých dětí, co páchají zlomyslnosti jako malá pyšná princezna, co si dupne a zamává pěstičkou. Zrovna ona patří k té skupince, co nadělává nejvíc paseky, vyhazuje domy a skladiště mágů do povětří a zahání je do kouta neschopností dopadnout tu mladou dívku s očima plnýma vzdoru a vítězným úsměvem na rtech, spokojeným nad dobře vykonanou prací, která se dalšího dne objeví v Timesech.

Leckdo jí označí za blázna. Do všeho se vrhá bez rozvážnosti, bez rozmyslu, jen s touhou ublížit a zasáhnout vládnoucí třídu mágů v nejcitlivějších místech. V jejich chamtivosti, v touze po moci, v jejich luxusu, který si kolem sebe dopřávají a ve kterém jejich těla měknou. Až by jeden řekl, že je více či méně podobná démonům, kteří dělají totéž svým pánům. Tuto podobnost ale Nyë odmítá a brání se jí, jak jí to jen hrdlo a ostrý jazýček dovolí. Pud sebezáchovy by u ní jeden pohledal velmi těžko, příliš se spoléhá na svou obratnost, mrštnost a vrozenou imunitu vůči magickým útokům, což z ní dělá jedince, který si vážně nedělá hlavu se žádným nebezpečím. Pro ni? Jen další výzva, kterou snadno pokoří, i když tomu nakonec tak být nemusí. Ale to si tahle dívenka odmítá připustit.

Povaha pravého cholerika se probouzí pokaždé, když si ji někdo začne dobírat. Důvody? Mohou býti různé. Od skutečnosti, že je dívkou, na první pohled možná příliš křehkou na to, aby mohla takovouto otevřenou vzpouru vykonávat sama, stát v její přední linii místo toho, aby ji pokorně podporovala z dálky, až po drobné či více očividné narážky na… cokoliv. Více než cokoliv se ráda pohádá s těmi, kteří nevěří v její věc, v myšlenky či snad odmítají přijmout fakt, že se prostě tvrdohlavě nevzdá a neustoupí ani o píď. I kdyby to měla být hloupost, třeba kdo bude mít poslední sousto těstovin nebo kdo je na řadě s uklízením ve skladišti či práci v hospodě, kde pracuje na částečný úvazek. Je vážně schopná se štěknout prakticky za jakoukoliv věc. Její hádavost leckdy přeroste i v drobnou ránu pěstičkou, která už… vlastně ani tolik drobná není. Pěkně zabolí, pokud to není jen drobná provokace nebo podnícení skutečnosti. Často si její rána najde rameno dotyčného za cíl. Nebo hrudník, pokud je kam praštit. Terčem jejích siláckých řečí a výbojů se nestává nikdo jiný, než především Finn, kterého považuje za staršího bratra, co jí ochrání a udrží při rozumu. Tedy… v možnostech. Přeci jenom je občas těžké se přít s někým, kdo by se mohl stát členem boybandu pro svůj vzhled a přirozené charisma, kterým do kolen dostává kolem sebe nejednu dívku. Nebo je to ten flegmatismus, se kterým hned prakticky jen Nyënne samotná? Nebo způsob, jakým vyslovuje její jméno? Její druhé jméno, Belle, co z jeho rtů splývá až nemravným způsobem, že se dívenka rozčílí o to víc a její pěst si opětovně najde místo na jeho těle, což si vynese jen jednoduchou poznámku. „Skončilas?“

Zrovna Finn je jeden z těch, kteří jí vytáčí k nepříčetnosti více než dost. A oprávněně. Ten provokatérský úsměv, při kterém se mnoha dívkám dělá mdlo, naopak jejím sebeovládáním otřásá do základů, které se rozpadají jako domeček z karet. Stejně jako ta netečnost, která jí připravuje o kontrolu nad chováním, kdy se jednoduše naštve ještě víc a o to častěji si její pěst najde svůj terč na jeho těle. Jenže snad víc než kdokoliv ji právě on dokáže rozesmát stejně jako naštvat. Stačí poházené oblečení po zemi, které pro svůj ne vždy skrytý perfekcionismus, uklidí. Nebo si ho přivlastní, záleží na kousku, který se jí dostane pod ruku. Tričko, košile? Zabaveno s takovou rychlostí a umem, že si z ní nejednou Finn dělal legraci, protože tohle? To už hraničí s kleptomanií. Celkově se dá popsat jako pravý opak tohohle floutka, se kterým žije pod jednou střechou. Ne jako partner, rovný se sobě rovným, ale jako mladší sestřička s ochranitelským starším bratrem. Pořádkumilovný typ se sklony ke skákání po hlavě do nebezpečných situací, naprostý neumětel, co se vaření týče. Dokázala by spálit i vodu v konvici – minimálně jí nechat vypařit do vzduchu – takže jediné, o co se kdy pokusila? Pečení. Dopad? Katastrofální. Obvykle je nalezena po uši zaprášená od mouky, která všude sedá jako bílý sněhový poprašek, těsto spálené po pokusu v troubě nebo naopak moc řídké od toho, že se jí nepovedlo a jeho konec by se dal označit za touhu přeměnit se ve slimáka, co zanechává nepěknou slizkou stopu… úplně všude. Přesto všechno, že většinu receptů naprosto pokazí, se jí nakonec povede z toho všeho vytlouct malou odměnu v podobě… jednoho malého koláčku, který by ostatní – ty správně udělané koláče – označily za chudáčka, na kterého ani pomalu nestačilo těsto. V očích vítězství, že pokořila tento – pro ni – nadlidský výkon a může jít zase dát někomu přes držku.

Upřímně řečeno? S Finnem má jednoduše velmi zajímavý a netypický vztah. Vzájemné pošťuchování, utahování, dobírání si toho druhého, což obvykle končí polštářovou bitkou ze strany malé blondýnky, kterou tak láskyplně oslovuje jako Belle, což je její druhé jméno, kterého neužívá, to vše bere jako… možnost mu být poblíž. Dotknout se ho. V jejích očích už přestal být před nějakou dobou tím starším bratrem, ačkoliv před ostatními nedává nic znát, tak uvnitř? Kouká na něj… jinak. Jinak, než by se na mladší sestřičku slušelo a patřilo. V jejích očích je dokonalý i se všemi chybami, které jí tolik vytáčí. Stejně jako se dokáže tvářit, že se nic neděje, v duchu umí proklatě žárlit a táhne jí to majetnickým směrem, kdy se zlobou v očích sleduje dívky, se kterými odchází hluboko do temné noci. Vyčítá si to? Asi ano. Na tohle její odvaha nestačí. Nedokáže udělat první krok. Snad ze strachu, že její city budou neopětované a v jeho pohledu se… změní. Už nebude tou roztomilou blondýnkou s nutkáním ho mlátit, ale jen holkou, příliš mladou holkou, která má svůj idol, nedosažitelný pro její dětské prstíky, ačkoliv již dítětem pár let není. Naopak, díky svému účinkování v Odboji vyrostla rychleji, než by bylo milé a příjemné. Život ji zocelil. Odboj ji zocelil. Ukázal jí, že pro představy a dětskou radost? Ne, pro tu zde není místo. A tak každou noc, kdy se Finn vrací pozdě domů, tak tu tráví schoulená v jeho posteli, tisknoucí si na hruď polštář jakoby… jako by to byl on.

Jeho ložnici navštěvuje i po časech bouřky. Možná by to do ní někdo neřekl, ale bojí se jí více než čehokoliv. Démony pohrdá stejně jako mágy a plebejci, co se věrně snaží držet krok s chamtivou vládou, slepí ke všemu ostatnímu. Ti pro ni nejsou nebezpečím ani strachem, ale bouřka, kdy větve stromů škrábají po skle oken? Kdy se vítr dobývá do ztichlého domu? Kdy se jí nad hlavou bouří nebe a snaží se jí vyděsit? To je důvod ke strachu, kdy se celá třesoucí choulí u Finna v náručí, toužící po uklidňujícím doteku. Po laskavých slůvkách, že všechno bude v pořádku. Že je tu s ní a nedovolí, aby jí někdo ublížil. Že je jeho malá Belle. I tak se stává, že se její velký brácha toulá venku s nějakým děvčetem po boku, se kterým nakonec ulehne do postele – a leckdy se k tomu určitě ani nedostanou – a tak nezbývá Nyënne nic jiného, než se zavřít ve skříni a čekat, až ta ošklivá bouře přejde. Až se nebe utiší a první ranní paprsky protnou zamračená oblaka jako prsty zvědavého dítěte. To pak i Nyë vyleze ze skříně, prvně nedůvěřivě, ale pak? Oklepe se. Setřese ze sebe ty nepříjemné pocity a znovu nasadí masku odvahy a nezdolnosti, se kterou nepohne nic. Nic než další bouřka.

Avšak… i Nyë má své záliby. Takové, které nikomu nepřizná a o kterých ví… ano, snad jen Finn a který je zavázán mlčením. Tahle malá blondýnka miluje nade vše tanec. Svobodu, kterou vyjadřuje v prostých gestech, nejčastěji v baletu, kterému se jako maličká věnovala. Se svým křehkým vzhledem tak dokonale připomíná něžnou labuť, plavná gesta podaná s jemností sobě vlastní, kterou by do ní nikdo neřekl. Lehkost, s jakou tančí na špičkách po celém jejich skladišti, kde žijí. A kterou okamžitě nahradí starý dobrý postoj rukou založených na hrudníku, nespokojený pohled ve tváři, jakmile přistihne Finna, že na ni kouká. Ať už s tím škádlivým, dobíravým úsměvem, nebo zpoza pramenů vlasů, co mu padají do diamantově šedých očí, když ji kreslí a sem tam vzhlédne od svého skicování, jak se snaží zachytit ladnost jejích baletních krůčků.

Jako většina plebejců, ani Nyë neovládá jazyky. Co víc, i psaní a čtení jí dělá značné problémy, neboť škola nebyla zrovna místem, které by často navštěvovala. Byl to způsob vzdoru, který vyvrcholil smrtí její rodiny a přidáním se k Odboji.  Zálibu v knížkách v její hlavince nikdo nepohledá, i když příběhy? Ty má ráda. Přivádějí na jiné myšlenky. Možná právě proto je taková nemotora, co se vaření týká, stejně jako se nemůže plně věnovat práci servírky. Celé tělo doslova jiskří elánem a životem, a co chvíli musí něco držet v rukách nebo si s tím minimálně pohrávat. Živelná, nestálá… to je jen pár slůvek, které jí vyhodnotí. Kterými lze označit tuto osůbku plnou překvapení.

Historie postavy: V procesu

Schopnosti/nadání: Nyënne je imunní vůči slabší až středně silným magickým útokům. Stejně tak se doslova "vypaří" v její přítomnosti každá slabší obranná magie.

Žádné komentáře:

Okomentovat